BYZNYS ŽIJE: Legendární Merkur.
Stavebnice, kterou obdivují i v NASA

Článek z Lidových novin 18.7.2014

Jaromír Kříž se k Merkuru dostal shodou náhod v době, kdy rozjížděl podnik na výrobu kuchyňského vybavení.

POLICE NAD METUJÍ - Legendární stavebnice, jež mnoha vědcům pomohla v jejich bádání, slaví úspěch i dnes. V dílně společnosti Merkur Toys ročně 75 zaměstnanců vyrobí desítky tisíc nových sestav. Merkur ale expanduje i do oblasti vzdělávání – podle jednatele společnosti Jaromíra Kříže by právě tato stavebnice mohla dětem vrátit zájem o techniku.

Stačí poklepat na displej chytrého telefonu a robotické rameno se zvedá podle pokynu. Další poklepání a vozítko rychle objíždí stolek. Když ho však člověk schválně nasměruje tak, aby nabouralo, robůtek přestane reagovat a zastaví se – vpředu má senzory, které ho před překážkou varují, a uvnitř procesor, na němž běží zjednodušená verze operačního systému Windows 8.

Tak vypadá nejnovější vozítko postavené ze stavebnice Merkur – už dávno nejde jen o plíšky spojené šroubky a matkami. Společnost Merkur Toys, která stavebnici vyrábí, pronikla i do odvětví robotiky a mechatroniky.

Stačí poklepat na displej chytrého telefonu a robotické rameno se zvedá podle pokynu...

„Snažíme se držet krok se světem a inovovat. Chtěli jsme stavebnici Merkur nějak oživit a přidali elektroniku,“ říká jednatel firmy Jaromír Kříž.

„Před pár dny jsem se setkal na konferenci s Jamesem Ricem, planetárním geologem z NASA. Obdivoval, co naše vozítka umí, obdobně jako skutečná vozítka na Marsu. Možná se tak jednou naši roboti dostanou na Mars nebo Merkur,“ směje se Kříž.

A stavebnice slaví další úspěchy. K výuce studentů ji chtějí využít od Brazílie po Senegal, pro pochopení základů fungování výrobních linek ji žákům v Mladé Boleslavi pořídila třeba i Škodovka. Stačilo přitom velmi málo a ze slavné značky, jejíž historie sahá do roku 1920, mohly zbýt jen vzpomínky.

Vlastní víra přesvědčila banky

Na začátku devadesátých let se firma Komeb, která po revoluci převzala výrobu merkuru, kvůli nízkému odbytu ocitla na pokraji bankrotu. Shodou náhod se tehdy k merkuru oklikou dostal právě Jaromír Kříž, jenž rozjížděl podnik na výrobu kuchyňského vybavení.

„Tehdy mnoho lidí začínalo podnikat v potravinářském průmyslu a v restauracích, takže bylo jasné, že budou potřebovat nerezové výrobky. Náhodou jsem potřeboval něco vyrobit, tak jsem se obrátil na Komeb. Bohužel už ale tehdy byla výroba ukončená, a tak jsem chtěl odkoupit nějaké stroje, které jsem potřeboval. Bylo mi řečeno, že to nelze, že prý jedině pronajmout – a všechno. Ve své mladické nerozvážnosti jsem s tím souhlasil,“ vzpomíná Kříž.

Legendární stavebnice, jež mnoha vědcům pomohla v jejich bádání, slaví úspěch i dnes.

První problémy přišly velmi brzy. Deset dní poté byl na firmu Komeb uvalen konkurz, první v novodobých dějinách České republiky.

„Stál jsem před rozhodnutím, jestli ve výrobě pokračovat, nebo z toho rozjetého vlaku, který by mě určitě přejel, vyskočit. Jsem trochu paličák, takže jsem se do toho vrhl s plnou vervou,“ vzpomíná Kříž. Podobně nadšené však nebyly banky, které žádal o úvěr na rozjetí výroby, jež chvíli předtím jinou firmu položila. „Když jsem vyslovil, že chci jít do merkuru, tak si všichni ťukali na čelo a říkali, že jsem se zbláznil. Přesvědčil jsem je tím, když viděli, že merkuru opravdu věřím,“ vypráví Kříž.

Firma začala inovovat a navrhla nové sestavy. Právě to byl podle Kříže jeden z důvodů, proč se stavebnici přestalo dařit – zatímco merkur se prodával se stále stejnými díly a ve stejných krabicích, na nově otevřené trhy pronikly hračky ze Západu a zákazníci se stali náročnějšími.

300 druhů vagonů a lokomotiv

„Mohu říci, že za celou dobu jsem se nezastavil. Merkur se ale podařilo zachránit a mohli jsme se začít soustředit na obnovu výroby modelových kovových vláčků,“ říká Kříž. Až do roku 1968 se totiž v Polici nad Metují nevyráběly jen stavebnice, ale i velmi žádané a oceňované vláčky.

„Výroba byla zastavená, v rámci rozhodnutí RVHP se začaly vláčky vyrábět v NDR. Modely ale byly menší a z umělé hmoty, takže se s nimi muselo zacházet opatrně. Ve výsledku si s nimi hráli jen dospělí a děti k nim nepustili. Vláčky ale mají pro děti ohromné kouzlo,“ popisuje Kříž.

Právě proto chtěl výrobu kovových modelů obnovit. V dětství si sice rád hrál s merkurem, vždy se ale těšil na návštěvu bratrance, který měl právě vláčky.

„Velkou smůlu jsme měli v tom, že asi 15 let před tímto rozhodnutím byly do šrotu poslány všechny střižné a ohýbací nástroje na výrobu vláčků. Nikdo nevěřil, že se ještě někdy budou dělat. Přitom každý vagonek a každá mašinka má spoustu dílů a na každý je nějaký nástroj, takže bylo velmi náročné výrobu znovu rozjet,“ posteskne si Kříž.

Jelikož už tentokrát bylo jasné, že merkur má budoucnost, získat úvěr na pořízení strojů nebyl problém. Potíž byla v tom, že se firma obrátila na bývalou Investiční a poštovní banku. „Objednali jsme stroj a já šel do banky, že bych potřeboval úvěrovou smlouvu dotáhnout do konce. To bylo ve čtvrtek. Řekli mi, že mám přijít v pondělí s tím, že už je téměř všechno připraveno. V pátek ale do banky vtrhli policisté a IPB přestala existovat, se mnou se už nikdo nebavil,“ vypráví Kříž. A stroje byly již na cestě z Itálie.

Až do roku 1968 se totiž v Polici nad Metují nevyráběly jen stavebnice, ale i velmi žádané a oceňované vláčky.

I tyto překážky firma překonala a dnes se v Merkur Toys vyrábí na 300 různých druhů vagonů a lokomotiv.

„Zrovna dnes k nám například přijeli zákazníci z Anglie a přivezli plány k jedné lokomotivě. Říkali, že jestli se nám ji vůbec podaří udělat, pak můžou garantovat zájem prakticky všech sběratelů v Anglii,“ pochvaluje si jednatel Merkuru. Paradoxně právě kvůli tomu, že vláčky jsou natolik věrné kopie – jen smontování všech dílů na lokomotivu zabere jednomu pracovníkovi celý den – je většinou dospělí dětem stejně na hraní nepůjčují.

„Proto děláme i jednodušší typy lokomotiv a vagonů pro děti,“ dodává s úsměvem Kříž.

Školní pomůcky od první třídy po vysokou

Do budoucna si ale firma vytyčila mnohem těžší úkol, než je obnovení výroby slavné stavebnice. Skrze merkur totiž Jaromír Kříž usiluje o to, aby si děti znovu oblíbily techniku a zlepšila se úroveň technického vzdělávání na školách.

„Děti ztrácejí představivost a technickou zručnost. Ve srovnání s ostatními státy se neustále propadáme, a pokud se nic nezmění, nezůstane nikdo, kdo by zacházel se stroji, až naše generace odejde do důchodu. Vzdělání nemůže být o tom, že se musí děti něco nabiflovat. Je potřeba, aby tomu porozuměli. K čemu nám budou ve školách tablety, když pro ně děti nebudou mít náplň. A my jim tu náplň chceme dát,“ říká.

Merkur Toys se proto v poslední době začíná orientovat na výrobu školních pomůcek od nejjednodušších modelů až po programovatelné roboty. A podle zkušeností z praxe se zdá, že tento přístup začíná přinášet ovoce.

„Vím o případu, kdy kantor na jedné střední průmyslové škole začal mít velké problémy s kázní a malým zájmem studentů o učivo. Zkusil proto přinést do třídy velkou stavebnici Merkuru a nějaké motůrky a začal s nimi různě tvořit. Je to neuvěřitelné, ale během 14 dnů se zásadně změnilo chování studentů. A když něco vytvořili, začali se zajímat, co by k sestavě ještě mohli přidat. Sami se pídili po dalším poznání,“ vysvětluje Kříž.

Tento vláček je ale vyroben ze stavebnice.

Cílem firmy je vytvořit univerzální sestavu učebních pomůcek, které by studenty provázely od první třídy až po vysokou školu. Často i absolventi technických univerzit totiž mají mizivé praktické zkušenosti. O pokročilé stavebnice mají zájem i velké firmy, jako je mladoboleslavská Škodovka nebo Bosch, které je dodávají do místních škol. Na takových modelech si totiž mohou žáci například vyzkoušet, jak fungují bezpečnostní systémy na výrobních linkách a jak lze pracovat s různými senzory. Vyvážet je firma hodlá i do zahraničí.

„Máme rozjetou spolupráci s Estonskem, Litvou, začíná se rozjíždět i Anglie a Nizozemsko, Rusko nebo Austrálie,“ vyjmenovává Kříž.

„První zásilka už také odešla do Senegalu, dopisujeme si s tamním premiérem. V Dakaru chtějí vytvořit výchovně-vzdělávací centrum mládeže se zaměřením na technické vzdělávání. Jednáme také s brazilskou univerzitou v Riu de Janeiro, kde plánují vytvořit mechatronické laboratoře a chtějí využít náš systém,“ dodává. Zájem o tyto pomůcky roste pomalu i v tuzemských školách. A tak se zdá, že se Česko hrozící krizi kvůli nedostatku technicky vzdělaných pracovníků v budoucnu přece jen vyhne.

„V malotřídce v Rádle pod vedením pana ředitele Miroslava Hradeckého si s merkurem hrají již žáci ve druhé třídě. Sami si postavili model soustruhu a soustruží na něm parafínové svíčky. Myslím, že to není nikde jinde na světě,“ dodává Jaromír Kříž.

Ondřej Linc