Stavebnice souřadnicového zapisovače ALFI

Na konci 80. let bylo u nás v provozu mnoho tzv. domácích osmobitových počítačů, ať už to byl nejslavnější Sinclair ZX-Spectrum, nebo jeho klon Didaktik gama, přípdně spousty daších typů jako PMD-85, IQ-151, Ondra, různé klony Atari, Sharp a tak dále. Veliká bolístka ovšem byla, že náš stát nedokázal pro všechny tyto nadšence zajistit dostatek jákýchkoliv periferií, hlavně tiskáren. Spousta uživatelů osmibiťáků toužila po nějaké tiskárně nebo plotteru, ale ono nic nebylo. I když - národní podnik TESLA tehdy vyšel na trh s jednojehličkovou tiskárnou BT-100, dokonce i ve spojení s kazetovým magnetofonem jako pamětí, pod názvem SP-210 T, ale to nestačilo, navíc parametry jednojehličkové tiskárny si umíme představit. Nemělo to ani pásku, tisklo se přes kopírák...

V této době přišel se svojí troškou do mlýna také výrobce stavebnic Merkur, neboť ho napadlo, že by mohl využít stavebnici jako základ ke konstrukci jednoduchého souřadnicového zapisovače (plotteu). A tak spatřila světlo světa stavebnice ALFI. Vznikl tak jednoduchý souřanicový zapisovač, jenž uměl kromě kreslení obrázků také i psát texty. Psal pomocí jednoduše připevněného tenkého popisovače fix. Plotter pohyboval papírem, čímž zajišťoval jeden směr kreslení, a druhý směr byl zajištěn pohybem vozíku s fixem pomocí vlasce. Ke konstrukci samozřejmě nestačily jen součástky ze stavebnice, i když často trochu upravené. Stavebnice obsahovala i mnoho speciálních věcí. Dva krokové motorky, relé pro zdvihání fixu a desku elektroniky. Plotter neměl žádnou inteligenci. Elektronika pouze převáděla signály z počítače přímo do vinutí motorků anebo relé pro zdvih pera. I ty nejjedndušší pohyby papíru či pera musely být naprogramovány a prováděny připojeným počítačem.

Přední strana krabice

Postavený zapisovač

Běžné stavebnice Merkur stávaly tak maximálně dvě stě korun. Tento zapisovač byl výjimka - jeho cena byla stanovena na 800 Kčs, což byla tehdy docela pálka. Ve stavebnici bylo 18 tranzistorů. Nevím, kolik stály v osmdesátých letech, ale na začátku sedmdesátých let by za těch 800 Kč byly pouze ty tranzistory. Ke konci 80. let byl plotter zlevněn na 610 Kčs, možná proto, že nesplnil očekávání. Já sám jsem se tehdy o něj vůbec nezajímal a teprve nyní, když jsem získal dvě stavebnice tohoto strojku, mne zaujal. Jedna stavebnice je "funglovka", neboli nikdy nesestavený stroj a stavebnice je kompletní. Druhá stavebnice je záhadná. Vypadá to, jako by plotter byl sestaven a vzápětí rozebrán, přičemž mu několik součástek chybí. Chybělo mu relé na zdvih a spouštění pera a hřídelka, která má vrtání pro mechanické připojení na toto relé je jakoby zakalena na tomto konci teplem. Destička elektroniky je osazená, ale má vyletované tři tranzistory a všechny ochranné diody. Oba krokové motory ale vypadají v pořádku a chybí pouze pár součástek, které se dají sehnat a tak se rozhoduji, že si možná někdy tento plotter postavím. Odrazuje mne ale to, že ho nemám k čemu připojit a ovladač na PC bych asi nezvládl. Možná by bylo vhodné udělat mu inteligentní rozhraní s jednočipem, aby imitoval nějaký jednoduchý malý plotter, pro který podpora na PC existuje. Jenže teď už jsou plotry výhradně řezací anebo veliké a nejezdí perem, ale tisknou jako inkoustové tiskárny. Dalo by to všechno moc práce.

Vlevo štítek z roku 1989, vpravo štítek z roku 1990 po slevě

Jednou z největších bolístek zapisovače Alfi byly redukce, které připojovaly hřídelku motorku (⌀1,8 mm) na hřídelku Merkura (o ⌀3,8 mm). Původní řešení bylo jednoduché - hřídelka Merkuru se vyvrtala soustřednou dírkou o ⌀1,8 mm v potřebné délce a tato redukce se nasadila na motorek. Kvůlivávšak asi výrobním tolerancím nedržela tato redukce na hřídelce motorku těsně a bylo ji nutno přitáhnout jedním (nebo dvěma protiběžnými) staváčkem/ky M2. Tloušťka stěny v místě nasazení hřídelky na motorek byla však jen 1 mm. Staváček byl šroubek M2×4 mm a byl velmi citlivý na jen trochu silnější utažení, to už se mu strhával závit. Nicméně při pečlivém nasazení a utažení staváčku redukce byla schopna svoji úlohu plnit, i když si několik uživatelů na toto řešení stěžovalo.

Proto přišel výrobce s velice důmyslnou inovací. Merkuří hřídelka se vyvrtala ⌀1,8 mm o několik mm dále, než vyčnívala hřídelka ⌀1,8 mm z motorku. Dírka o ⌀1,8 mm na hřídelce se podélně rozříznula po celé délce na dvou protilehlých stranách hřídelky při šířce řezu cca 0,5 mm. Tím se z této dírky staly vlasně miničelisti. Tato redukce se nasadila na motorek a nasadil se na ni obyčejný stavěcí kroužek č.1050 tak, aby se šroubek dotýkal přímo na jedné té čelisti veprostřed (nesmí jít na řez, musí kolmo). Po utažení stavěcího kroužku se obě čelisti přesně sevřou okolo motorové hřídelky. Spoj bude pevný a hřídelka nebude házet (kontrolní otázka: proč bude lehce házet stavěcí kroužek, ale hřídelka házet nebude?) Díky tomu, že šroubek je nyní M3 namísto M2 a má účinnou délku závitu přes 2 mm, je možno sevřít hřídelku podstaně větší silou a samozřejmě spolehlivěji.

Porovnání provedení starého (vlevo) a nového redukčního hřídele pro motorek

Návody pro souřadnicový zapisovač Alfi

Katalogový list krokového motorku

Konstrukční příloha pro zapisovač Alfi	Příloha ZX pro zapisovač Alfi